🔎

Když v roce 1974 Ivan Martin Jirous uváděl jedno z posledních „legálních“ vystoupení Plastic People of the Universe, nazval jej „Paganinim českého undergroundu“. Jinak je Jiří Kabeš od mládí známý jako Kába, muž s huňatými vlasy a houslemi. Narodil se 26. března 1946 v Křešíně u Libochovic na Litoměřicku. Rodiče se brzy přestěhovali do Prahy. Do školy malý Kába chodil v Nuslích, kde se také učil hrát na housle. Později k tomu přibral kytaru a také theremin, bájný elektronický nástroj, jenž se ovládá pohyby rukou bez dotyku.

Od roku 1969 studoval střední školu výtvarnou, známou Hollarku, a poslouchal rock’n’roll. Jako šestnáctiletý už hrál ve skupině The Teenagers. Maturoval v roce 1964 a pak byl dva roky na vojně. Po návratu pracoval jako grafik Tesly Karlín, kde zůstal až do poloviny 80. let. A to navzdory tomu, že estébáci tlačili na jeho zaměstnavatele, aby ho propustili.

K Plastikům ho přivedl v září 1970 Michal Jernek, který kapelu právě opouštěl a hledal náhradu. Kába se Plastikům brzy zalíbil, první koncert s nimi absolvoval už za pár týdnů v Suché u Nejdku, kde hráli s Knížákovým Aktuálem. Plastici a jejich fanoušci na Kabešovi kromě hry oceňovali, že dobře vypadá, hlavně má slušně dlouhé vlasy neboli pořádnou mařenu. Milan Hlavsa alias Mejla si původně nedovedl představit, že by v jeho skupině zněly housle nebo viola. Jenže díky Kábovu zjevu, hudebním schopnostem a také faktu, že ve Velvet Underground hraje na violu John Cale, na obohacení strunnými nástroji přistoupil. Právě Kabešovy housle a viola pak spoluvytvořily klasický „sound“ skupiny, kterou bylo možné poznat po pár taktech. Spolu s Milanem Hlavsou, Josefem Janíčkem a Vratislavem Brabencem tvořil Kabeš nejklasičtější sestavu Plastiků.

Kabeš byl a je typem hudebníka, který věrně a spolehlivě vytvářel zvuk, ale neměl autorské či textařské ambice. Záleželo mu především na autenticitě hudby: „My jsme vždycky s Mejlou říkali, že je lepší hrát blbě dobrou muziku než vyšňořené sračky.“ S Plastiky absolvoval celý jejich slavný „příběh“, natočil s nimi klasické desky, hrál na koncertech, jež se staly součástí legendy undergroundu (Postupice, Klukovice, Bojanovice, Havlův Hrádeček). Byl s nimi samozřejmě též perzekuován – v březnu 1976 byl spolu s dalšími členy kapely a jinými hudebníky zatčen a dva měsíce držen ve vazbě. Obviněný však nebyl, což mnohé překvapilo, neboť by se díky svému zjevu vlasatce nepochybně stal vhodným propagandistickým soustem. Známé události vedly ke vzniku Charty 77, kterou ale Kabeš na doporučení Václava Havla nepodepsal, neboť to, že byl jeden z Plastiků, docela stačilo.

V 80. letech měla skupina téměř nulové možnost vstupovat. Nahrávala desky, na nichž se Kába podílel. Hrál též v kapele The Old Teenagers, kde mu však spoluhráči naznačili, že by neměl hrát s Plastiky. Kabeš se sebral a odešel.

Na konci 80. let nesouhlasil s úmyslem Milana Hlavsy pokoušet se najít kompromis, jak veřejně vystupovat. Když Mejla oznámil, že tedy s kapelou končí, dal mu Kába na Klamovce pěstí. Nakonec však souhlasil s přejmenováním skupiny na Půlnoc, což umožnilo turné po USA a v červnu 1989 také koncert v pražském Edenu, kde skladby Plastic People v podání Půlnoci poslouchalo devět tisíc lidí.

Do 90. let vstoupili Plastici rozptýleni do různých stran: Kabeš vystupoval s Půlnocí, se skupinou Echt! a Velvet Underground Band. V roce 1992 se objevil na dvou výjimečných koncertech Plastiků v Roxy a Radosti, ale k obnovení skupiny nedošlo. Roku 1997, kdy se vrátil do Prahy Vratislav Brabenec, je však konečně motivoval Václav Havel, kterému to nešlo odepřít. Noví Plastici podnikli turné a připravovali desku. Do toho zasáhla zhoubná nemoc Mejly Hlavsy, jíž podlehnul 5. ledna 2001. Plastici se rozhodli pokračovat v hraní, což s různými peripetiemi činí dosud. Loni se na stará kolena rozpadli, přičemž Jiří Kabeš vystupuje s Joem Karafiátem v sekci zvané PPU / New Generation.

Autor textu Jiří Peňás